Ranní obloha byla bez mráčku a jarní sluníčko svítilo na plné kolo. Děti rychle posnídaly a utíkaly ven. "Luci, zkusíme tedy Velkou Moravu? Zrovna ji probíráme ve škole." zeptal se Lukáš sestřičky.

Lucka zakývala hlavou, ale zároveň byl vidět strach v jejich očích. "Luky, já mám strach." špitla potichu "co když se nevrátíme domů. Maminka by byla moc smutná." "Neboj se" uklidňoval ji bratříček. "Stejně si myslím, že se nám to včera zdálo a jedná se jen o nějakou hru." Zastavili se, chytili se za ruce a zavolali "POMNĚNKA". V tom okamžiku bylo světýlko u nich. "Ahoj děti. Včera jsem se zapomněl představit. Jmenuji se Cestálek. Tak kam se chcete podívat." "Na Velkou Moravu" zvolali oba dva současně.

"Co tady křičíte! Ticho, nebo mě utečou slepice!" zlobila se babička. "Tak vy se chcete podívat na Moravu? Počkejte na dědu a on se s vámi zajde na řeku podívat. Ne, abyste tam chodili sami. Teď na jaře, je v řece moc vody." řekla babička a dál se starala o slepice.
V dětech hrklo. Babička je slyšela, ale jak to, že se nelekla Cestálka. "Děti, povím vám tajemství. Mě vidíte a slyšíte jen vy. Nikdo jiný. Proto můžeme cestovat v čase.  Vás lidi uvidí i uslyší, ale já zůstanu neviditelný.

Tak půjdeme?

Chyťte se za ruce a opakujte po mně:
"Letím časem dnem i nocí,
od století do století,
Cestálek mě doprovází."

Po těchto slovech se zablýsklo a děti se ocitly v hustém lese. "Kde to jsme?" "No přece v době Velké Moravy." - odpověděl Cestálek. "Nebojte se, jsme blízko osady. Půjdeme tam, ale napřed vás musím převléct. Nemůžete zde chodit v botaskách a s mobilem v ruce."  To Lucka i Lukáš uznali.

Během chvilinky měli oba dva jednoduché lněné šaty, kožené boty a Lucka rozpuštěné vlasy. "Ty ale vypadáš" smála se Lucka. Lukáš byl rád, že ho nevidí kluci ze třídy. "Tak je to dobré, půjdeme dál" vybídl je Cestálek.

"Cestálku, kde to jsme?" "Blízko centra Velké Moravy u Starého Města. Za námi je další osada Sady. Ještě se musíme dostat přes řeku." "Tady to znám" vyhrkla Lucka. "Od Sadů se do Starého Města dostaneme přes most." Cestálek se jen usmál. Na děti čekalo menší překvapení. Most nikde, jen líná řeka se kroutila mezi stromy do dáli. Jarní tání vzalo most sebou. "Jak se dostaneme na druhou stranu?" zeptal se Lukáš. "Nebojte, tímto směrem asi tak hodinku chůze je brod přes řeku, ale kousek tímto směrem je v lese malá mýtinka. Po řece se plaví kupci na voru, a když budou mít volné místo, tak nás svezou a zastaví na druhém břehu." To vypadalo jako správné dobrodružství. Bylo rozhodnuto, půjdou směrem k řece. Na mýtince postávala skupinka lidí, která taky čekala na vor. Již z dálky bylo vidět, že lidé o něčem dlouze debatují. O čem si asi vyprávějí?

Napsal: M.N.